PNEU
PNEU je fyzicky náročným dialogem mezi čtyřmi performery a pěti sty kilogramy pneumatik. Performance na hraně tance, současného cirkusu a vizuálního umění, inspirovaná teorií antifragility, se točí kolem otázky, jak tělo odolává tlaku. A co když je právě tlak cestou k lehkosti?
Viktor Černický vzal oblast scénického umění od samého počátku své kariéry útokem. Diváky ohromil svými osvěžujícími nápady a za svůj jedinečný styl získal řadu ocenění. Švédská síť Dansnät Sverige ho nazývá vizionářem i budoucí nadějí divadelního umění. V nejnovějším projektu PNEU, který čerpá z teorie antifragility, předkládá scénickou esej o úsilí, vyčerpání a obnově sil. O touze neztratit lehkost ani ve chvíli, kdy se všechno hroutí. O místě, kde se nepořádek stává živnou půdou pro hledání nového smyslu.
Koncept antifragility, který světu představil filosof Nassim Nicholas Taleb, popisuje stav, kdy systém nebo objekt pro svůj růst potřebuje neuspořádanost, chaos a tlak. Zatímco něco křehkého nebo zranitelného se může pod vlivem stresu rozbít nebo poškodit, antifragilní entita se naopak zlepšuje a posiluje. Takýmto systémem je například lidský imunitní systém, nebo svaly. Nejen, že antifragilní systémy rostou díky vyvinutému úsilí, naopak, pokud zůstávají v pokoji, chřadnou.
„Naše těla jsou antifragilní továrny, které se musí vystavovat diskomfortu jednoduše proto, aby přežila. Neustále saháme za hranice vlastních možností a tím rosteme. Pneumatiky jsou jedním z našich nejbližších partnerů i největších nepřátel. Záleží jestli sedíme v autě, nebo je využíváme jako překážky k pohybu jako hračky, které zvedáme, přeskakujeme, odtlačujeme. Sdílení nepohodlnosti a úsilí – to je rovina, která nás spojuje a díky níž přesahujeme své vlastní bytí. Jsme společenstvím neklidu.“ (Viktor Černický)
